Jsi 1284193. návštěvník.
Tento den 499.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Rostislav.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 7/2007 | | Rubrika: | Hurá za ním | | Autor: | otec Václav Trmač | | Název: | Svatý Medard | | Článek: | „Měl bych z toho mít radost, a místo toho mi trochu běhá mráz po zádech,“ povzdechl si otec Medard, když nenápadně vyhlédl ze sakristie a viděl mezi běžnými návštěvníky nedělní mše také mnoho vojáků, kteří se zastavili k několikadennímu odpočinku během návratu z vítězného vojenského tažení.
Medardovi samozřejmě nevadilo, že vojáci světí den sváteční; problém byl v tom, že cestou vykrádali domy prostých lidí, kteří neměli s válkou nic společného, a ani zdaleka nešlo jen o to, aby utišili hlad. Brali všechno, co mělo nějakou cenu, a nestarali se o to, že někoho připraví o celoživotní úspory, památky na zemřelé rodiče nebo nástroje potřebné k obživě. Medard nevěděl, jestli má mluvit o těchto zločinech nebo raději mlčet. Nebál se o sebe, ale nechtěl vojáky vyprovokovat k tomu, aby ze msty vyloupili domovy jeho farníků. Kdyby vojáci do kostela nepřišli, nemusel by si tím lámat hlavu, ale když jsou tady? „No, snad mě něco napadne, poprosím Ducha Svatého o pomoc a jistě to dopadne dobře,“ uzavřel Medard své úvahy a ulevilo se mu hned, jakmile si uvědomil, že na to není sám a že má na své straně toho nejlepšího pomocníka.
Když Medard stoupal na kazatelnu, napadlo ho, že stejně stoupal Pán Ježíš na Kalvárii. A hned tu bylo téma kázání. Medard zavrhl přísná slova o Božích trestech a rozhodl se mluvit o Božím milosrdenství. Na závěr teoretické části kázání připomněl Ježíšova slova: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás!“ Potom přešel k příběhům ze života:
„Kdysi, to jsem byl ještě student, jsem šel kolem naší rozlehlé vinice a najednou se mi zdálo, že odtud někdo volá o pomoc. Šel jsem za hlasem a našel jsem cizího člověka s košem plným hroznů. Nevolal o pomoc proto, že by se nějak zranil. Šel krást naše hrozny, byl přesvědčen, že za poledne si ho nikdo nevšimne a on se bez nebezpečí prozrazení přiživí na cizí práci. Jenže se mu stalo cosi podivného. Když měl koš plný a naložil si ho na záda, najednou nevěděl, kudy z vinice ven. Bloudil sem a tam snad dvě hodiny, už z toho byl tak zoufalý, že mu bylo jedno, jestli bude prozrazen, hlavně už chtěl být venku. Ukázal jsem mu cestu a nechal jsem mu i ukradené hrozny. Zmateně poděkoval a rychle zmizel. Druhý den jsem ho potkal u naší vinice znovu, ale tentokrát nekradl. Naopak - spravoval ohradní zeď v místě, kde ji poškodil strom vyvrácený letní bouřkou.
Jindy se z našeho statku ztratila kráva. Marně jsme ji hledali a už jsme se smířili s tím, že ji nikdy neuvidíme. Třetí den po ztrátě krávy se však náhle objevil jakýsi člověk i s ukradeným dobytčetem. Když jsem se zajímal o to, co ho přivedlo k vrácení uloupeného dobytčete, vyprávěl, že zvonec, který měla kráva na krku, začal hned po krádeži vyzvánět a nešlo ho ani zastavit ani sundat krávě z krku. Po dvou dnech neustálého vyzvánění všem u nich doma nesnesitelně třeštila hlava, a tak se dohodli, že krávu vrátí. A sotva ji dovedl k našemu domu, zvonec sám od sebe přestal zvonit.„“
Někteří posluchači se postiženým zlodějům smáli, jiní byli zamyšlení. Medard nechal na každém z nich, aby si sami vzali z příběhů nějaké poučení. Ráno pak s radostí sledoval dva vrchovatě naložené vozy, které doprovázeny skupinou vojáků vyjely směrem, odkud před několika dny vojáci přišli. Tušil, co se skrývá pod plachtami vozů, a měl radost, že se ukradené věci vrátí původním majitelům.
Medard pocházel z francouzského šlechtického rodu (nar. kolem roku 472). Byl nadmíru dobrotivý a záslužné skutky konal nejraději potají. Zloděje často obdarovával tím, oč ho chtěli okrást. Proti nepřátelům se bránil pouze bezmeznou láskou, která odzbrojuje i otrlé zločince. V sedmdesáti letech byl zvolen biskupem. Sídlil v Nyonu a odtud úspěšně působil na pokřesťanštění své rodné Francie. Byla mu přidělena i diecéze tournayská v Belgii. Po své smrti (561) byl mezi prvními oplakáván franckým králem, který nežil, jak měl, a biskupovo napomínání pro mnohoženství a jiná provinění dlouho bral spíše jako urážku než jako pomoc. | | Pr/Qr: | 1492/0 |
|
|
