|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 1/2017 |
| Rubrika: | Moje cesta ke kněžství |
| Autor: | otec Jozef Kadlic |
| Název: | Být tu pro druhé |
| Článek: | Otec Jožka Kadlic je vedoucím interdiecézního centra života mládeže v Příchovicích. Zeptali jsme se, jaká byla jeho cesta ke kněžství a jak se žije v centru pro mládež v Příchovicích. Ministroval jsi jako kluk? Ministrovat jsem začal v sedmi letech. Pan farář se na náboženství zeptal: „Kluci, chtěl by někdo z vás ministrovat?“ Já se hned přihlásil, protože mě služba u oltáře velmi lákala. Vzpomínám si, že jsme se tehdy v roce 1990 přihlásili jen dva. Jaká byla tvoje cesta ke kněžství? Od chvíle, kdy jsem začal ministrovat, jsem nad kněžstvím přemýšlel, ale přiměřeně věku. Tehdy se mi líbily především vnější věci: kněžské roucho, zpěv pana faráře, velká kniha na oltáři atp. Postupem času jsem si začal všímat mnohem důležitějších věcí. Často jsem si povídal s naším panem farářem a tiše jsem pozoroval jeho kněžský život. Byl pro mě velkým vzorem, co říkal, to se snažil také uskutečňovat. Byl na všechny milý a také radostný. Přemýšlel jsi i o manželství? Ano, prosil jsem Pána, aby mi pomohl rozpoznat, kterou cestou se mám vydat. I mně se líbily holky a říkal jsem si, že by bylo krásné mít manželku a děti. Potom jsem se zamiloval a zdálo se mi, že moje životní cesta je jasná. V průběhu našeho vztahu jsem začal intenzivně vnímat, že mě Pán volá ke kněžství. Je velmi těžké to vysvětlit, jedná se o mou niternou zkušenost s Pánem, ale vím, že jsem prožíval nepopsatelný pokoj. A tak jsem se „paradoxně“ pro kněžství rozhodl ve chvíli, kdy jsem byl ve vztahu s holkou. Bylo těžké se rozejít? Věděl jsem, že jí to musím říct, ale vůbec jsem nevěděl jak, abych ji nezranil, měl jsem ji velmi rád. Radil jsem se s naším farářem a prosil jsem Pána, aby dokázala přijmout mé rozhodnutí. Když jsem jí sdělil, že se chci stát knězem, hezky mi odpověděla: „Vůbec tomu nerozumím, měla jsem dojem, že Bůh nás stvořil pro sebe navzájem, ale když je to tak, budu se snažit to přijmout. Ale nebude to snadné.“ Rok poté jsem nastoupil do semináře v Košicích. Teď působíš na Příchovicích, jak vypadá váš den? Když je u nás mládež, vstáváme v 8 hodin, následuje snídaně, slovo na den - myšlenka z Bible, kterou se pak snažíme uvádět do praxe. Dopoledne uklízíme faru, občas i kostel a okolí. Poté probíhá katecheze a po ní oběd. Pak je prostor pro krátký odpočinek a následují sportovní, procházkové a jiné skupinky. Po skupinkách začíná hudební a liturgická příprava na mši svatou. Je možnost přijmout svátost smíření kdykoli v průběhu dne. Po mši je třeba posilnit se večeří a následuje večerní program, který mívá různé podoby: scénky, hry, sdílení o životě s Bohem nebo beseda s hostem. Po programu se vracíme ke slovu na den, abychom se navzájem povzbudili a ujistili, že žít podle Božího slova je možné a důležité. Následuje večerní modlitba, kterou celý den zakončíme. Jaké jsou Vánoce v Příchovicích? V Příchovicích slavíme Vánoce společně, kněz spolu s týmem. To znamená, že nikdo z týmu nejede domů k rodičům a sourozencům. Je to tradice, která vznikla ještě za otce Mirka Šimáčka, a musím říct, že je skvělá. V posledních letech je téměř pravidelně tým složen z Čechů a Slováků, máme tak možnost zažít skutečné československé vánoce se všemi tradicemi a zvyklostmi. Jídlo bývá vzhledem ke dvěma kulturám rozdílné, ale zároveň velmi chutné. Po jídle si dáváme dárky a společně je obdivujeme, společně se spontánně modlíme a pomalu připravujeme na půlnoční mše svaté. Poté už se těšíme na příchod mladých lidí, kteří chtějí prožít Vánoce a Silvestra mezi svými vrstevníky v duchu křesťanského společenství. Program pro ně bývá doplněn vánočním koncertem, poutí do Betléma. Nemohu opomenout samotný silvestrovský program, který se skládá z několika částí: scénky, raut, sdílení, spontánní modlitba, čekání v tichu na příchod nového roku a pak slavnostní přípitek a vzájemné novoroční přání. Může k vám přijet kdokoli a musí se ohlásit? Ano, skutečně kdokoliv. Cílovou skupinou je především mládež ve věku 14–30 let, tzn. že program, který připravujeme, je především zaměřen na mladé. A určitou samozřejmostí je i to, že se k nám nikdo nemusí hlásit předem. Centrum je otevřeno celoročně a vždy je tu někdo, kdo rád přijme všechny příchozí. Ale pokud se někdo ozve telefonicky nebo e-mailem, usnadní nám to situaci. Jak se stát týmákem v Příchovicích? Nerad bych mluvil jenom o nějakých konkrétních podmínkách, které dotyčný(á) musí splňovat, aby to nevypadalo jako nějaký přijímací pohovor do firmy. Ale samozřejmě jsou určité předpoklady, které by týmák měl mít. Jde především o to, aby byl ochoten a schopen žít ve společenství s knězem a dalšími členy týmu, aby měl rád Pána Boha a mladé lidi a aby se nebál fyzické práce. Měl by být do určité míry zralý jak v lidské, tak i duchovní rovině. Já vždycky říkám, že do týmu potřebuji „fotbalisty“, ne „singlové tenisty“. Používám sportovní terminologii, protože sport mi je velmi blízký, a sám jsem díky němu pochopil, že společného cíle můžeme dosáhnout pomocí kvalitní spolupráce. Víc než pracovat je spolupracovat! Jaké jsou Tvoje koníčky? Hraji fotbal závodně od svých 11 let. Po odchodu na vysokou školu a později jako kněz jsem měl možnost zahrát si v několika klubech. Dodnes hraji na pozici krajního nebo středního záložníka, mým současným klubem je TJ Jiskra Tanvald. Kdysi jsem měl velké fotbalové ambice, dokonce jsem přemýšlel, že bych byl profesionálem. Nakonec je všechno jinak a jsem rád, že dnes můžu hrát alespoň na amatérské úrovni a využívat i sport jako prostředek k evangelizaci. Jak stíháš práci zároveň pro DCŽM a DCM? To je dobrá otázka. Musím říct, že někdy je to náročné, protože vést současně několik „institucí“ není úplně snadné, zvlášť když to chcete dělat pořádně. Kromě center jsou to ještě farnosti a práce v rámci Sekce pro mládež ČBK. Ale s Boží pomocí a pomocí mých skvělých spolupracovníků to snad zatím stíhám :-). Sám si ale občas kladu otázku, jestli je to takto správně a snažím se spolu s dalšími lidmi hledat způsob, který by nám pomohl naši práci zefektivnit. Co bys vzkázal našim čtenářům? Milí kluci, chtěl bych vás povzbudit, abyste se nebáli ve svém životě poznávat Pána Ježíše, neboť Jemu na nás opravdu záleží. Ať se i vám daří mít zájem o lidi kolem sebe. Děkujeme za rozhovor. Pokračování rozhovoru najedete na www.tarsicius.cz. Medailonek otec Jozef Kadlic Vedoucí IDCŽM Příchovice Narozen: 29. 5. 1983 v Michalovcích (SK) Kněžské svěcení: 21. 6. 2008, Košice (SK) Farnost Příchovice je nejvýše obsazenou farností. Nachází se v nadmořské výšce 802 metrů. |
| Pr/Qr: | 1678/0 |
|
Archivní článek