|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 4/2011 |
| Rubrika: | Sport |
| Autor: | Petr Lukeš |
| Název: | Horolezectví urputný souboj s gravitací. |
| Článek: | „Buď na to máš, nebo běž domů“, to je ústřední motto jednoho z filmů, který rozhodně stojí za shlédnutí. Jmenuje se The Climb (Výstup) a pojednává o dvou výborných horolezcích, kteří společnými silami zachrání lidský život, ale málem ztratí svůj. Je těžké definovat, co to vlastně ho Je těžké definovat, co to vlastně horolezectví je. Jelikož se to nachází ve sportovní rubrice, asi to sport bude :-), ale pro někoho to může znamenat ještě víc, třeba životní styl. Adrenalin spojený s bojem proti Newtonovým gravitačním zákonům je zřejmě to, co naplňuje řady nadšených horolezců. Nikdy se však nesmí zapomenout, že termín „pokořit horu“ není vhodné spojení, protože, jak nejeden moudrý člověk řekl, „přírodu nemůžeme pokořit, můžeme jen to, co nám příroda dovolí“. Bouldering nebo buildering Horolezectví v sobě skrývá spoustu činností a odvětví. Základ tohoto „sportu“ je, jak napovídá název, snaha o vylezení na hory, skály a kdejaké přírodní útvary. Nicméně v dnešní době existuje i spousta umělých stěn a horolezeckých center. Společné však zůstává, že v horolezectví jde o postup vertikálním směrem — pokud možno nahoru, dolů je to vždy „snazší“ :-). Horolezectví se zpravidla dělí podle prostředí, ve kterém se leze. Pro představu: existuje například tzv. bouldering, což je lezení bez lana v nízkých výškách, vhodné nejen pro začatečníky. Toto „lezení po šutrech“ může být zábavné i pro zkušenější borce. Navíc k tomu člověk nic moc nepotřebuje, stačí ruce a nohy, i když existují různé vhodné doplňky, např. lezečky (speciální boty), pytlík s magneziem, které pomáhá proti pocení rukou (nevhodné dávat např. do podpaží :-)) a někde se používá i bouldermatka, což je měkká podložka, která v případě pádu brání vážnějšímu zranění. Jako další zajímavá činnost existuje např. buildering — lezení po budovách, věžích a mostech. Zóna smrti Jen málo míst na Zemi je životu tak nepřátelských, jako jsou nejvyšší vrcholy světa. Ve výškách okolo osmi tisíc metrů začíná zóna smrti. Proč? Způsobují to extrémní vnější podmínky — laviny, skryté ledovcové trhliny, padající kamení a led, vichry až 200 km/h, nečekané bouře a prudké změny počasí, nízké teploty — průměrně —37°C, někdy až —60°C, sluneční záření, nedostatek kyslíku. Kromě úrazů, podchlazení, omrzlin a dehydratace je také velkým nebezpečím tzv. vrcholová horečka, kdy horolezec podléhá euforii a ztrácí sebekontrolu. Např. sundá rukavici, což může způsobit okamžité nevratné omrzliny. Na světě je známo celkem 13 tzv. osmitisícovek, tj. hor, které se pyšní nadmořskou výškou větší než 8000 m n. m. Všechny, kromě údajně nejkrásnější hory světa — K2, leží v Himalájích. Nejvyšší horou světa je známý Mount Everest, jehož vrchol sahá až do výšky 8848 m n. m. Víte že? Papež Pius XI, v horolezeckých kruzích známější jako Achille Ratti, byl vynikajícím horolezcem a jeho jméno nese řada cest. Ratti rovněž velmi často podnikal na již známých cestách první zimní výstupy. Horolezectví se věnoval až do svého zvolení papežem v roce 1922. Co říci závěrem? Určitě stojí za to použít nějaká ta lana a karabiny a vyzkoušet si, jak velkou máme odvahu a jak silné máme paže. Zpočátku však vždy s někým, kdo lezení rozumí a naučí nás základům bezpečného horolezectví. SPORTU ZDAR!!! |
| Pr/Qr: | 1715/0 |
|
Archivní článek