|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 2/2010 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Petr Lukeš |
| Název: | Matouš Ruml |
| Článek: | Matouš Ruml je mladý a velice perspektivní český herec, který je známý nejen jako Lexa ze seriálu Comeback, ale také jako člověk, který to s vírou myslí vážně. I mezi svými divadelními kolegy je velice oblíbený, protože na každou premiéru upeče dort – tzv. „zlomvazku“ ;). Když jsme po skončení našeho rozhovoru udělali ještě společnou fotku, dohodli jsme se, že bychom díky stejné výšce mohli na jevišti vystupovat spolu. Jen doufám, že neonemocní Julie a Matouš jakožto Romeo nebude potřebovat pomoct ;). Matouš Ruml Když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál, herectví pro mě byla jasná volba. - Matouši, odkud pocházíš, v jakém prostředí jsi vyrůstal? Já jsem rodilý Pražák a pocházím z nekřesťanské rodiny. Ale už jméno Matouš zvolila mamka nenáhodně, protože věděla, že to znamená „dar Boží“. Každopádně jsme nebyli vychováváni, abychom chodili do kostela nebo k víře v Boha jako takové. - Tvoji ruku zdobí krásný prsten, předpokládám, že je svatební. Chci se zeptat, jak k tomu došlo? Kde a jak jste se s Tvojí manželkou poznali? Seznámili jsme se na škole, na pražské konzervatoři. S klukama jsme koukali po holkách z prváku a Terezka mě zaujala tím, že se pořád mračila a mně přišlo vždycky divné, proč se tak hezká holka mračí. Proto jsem jí na dálku naznačoval, ať se usměje a tak jsme se nějak do sebe zakoukali. A pak jsem jí dal jednou ve škole růži a bylo hotovo ;). - Takže slovo dalo slovo, respektive u Vás, úsměv dal úsměv. Ano, přesně tak, úsměv dal úsměv ;). - Nicméně, teď už se Tvoje žena nemusí mračit, když má doma Tebe ;). No vidíš, to máš pravdu, asi jo (směje se). I když teď jsme měli v divadle oslavy a doma jsem moc nebyl, ale když jsem doma, tak se usmívá ;). - Chodí se na Tebe dívat do divadla? Je Tvoje fanynka? Je, a velká. Ani vlastně nemůžu říct, že kritička, protože mě naštěstí nekritizuje. - I já jsem se před nedávnem stal na Facebooku Tvým fanouškem. Hezky, tak to ani nevím, že to takhle funguje. Kolik mám fanoušků? (směje se) Musím se přiznat, že jsem se ze začátku snažil odpovídat na všechny vzkazy a připomínky, ale to prostě už teď časově nejde. Třeba o prázdninách. - Tak nevím, jestli by to byly nejhezčí prázdniny – prosezené u počítače. Jaká byla Tvoje zatím nejlepší nebo nejzajímavější role? Teď poslední dobrou rozhodně Romeo, protože ta hra je velice velká a silná a moc hezky se mi to hraje. Máme také výborný kolektiv, takže jsem si užíval i zkoušky. I když já mám vlastně všechny své role rád, protože si tam vždycky najdu to, co mě baví. - Jak moc si herec může vybírat, co hrát bude a co ne? Samozřejmě, člověk může odmítnout. A já jsem to dokonce už i udělal. Byl jsem osloven Milanem Šteindlerem, jestli bych nehrál ve filmu O život. Rozhodoval se mezi mnou a Vojtou Kotkem a vybral si mě. Nicméně já jsem to jednoznačně odmítl, protože scénář se mi moc nelíbil, je podobný jako třeba u filmů Panic je nanic nebo Snowboarďáci. Jde tam prostě jenom o to, že se spolu dva mladý lidi vyspí, ta dívka otěhotní a oni pak jen celou dobu řeší, jak to udělat, aby si ta holka vzala pilulku (postynol) a potratila. Vím, že by mi to dalo hodně popularity a v kariérním žebříčku by mě to asi hodně posunulo, ale neviděl jsem v tom smysl – hodně asi proto, že jsem křesťan. Byla to hlavní role a velká příležitost, ale já jsem to prostě dělat nechtěl a nelituju toho. - Hodně lidí Tě zná jako s prominutím „praštěného teenagera“ ze seriálu Comeback. Jak by ses ale ve stručnosti charakterizoval Ty? Mám rodinu a jsem starší než Lexa, ale užívám si tu roli o to víc, protože jsem hravej a i když mám třeba úplně jiný starosti než Lexa, tak se přitom krásně „vyblbnu“! - Náš časopis je primárně určen pro kluky u oltáře, proto se nabízí otázka, zda jsi někdy ministroval? Právě, že nikdy a bojím se, že si to už asi nevyzkouším. Já jsem uvěřil až později, až když jsem poznal ženu, to bylo na škole, tak jsem nikdy neměl možnost chodit do nějakého spolča nebo mít kamarády, kteří by to se mnou mohli sdílet. - Takže jsi uvěřil až díky svojí ženě? No, ona mně ukázala cestu, protože jsme se o Bohu hodně bavili, a když jsem za ní jezdil do Pardubic, tak jsme tam chodili na dětské mše, které sloužil otec Vláďa Brokeš, a ty mě naprosto nadchly. Pak jsem jel na takový evangelizační tábor do Polska, kde jsme byli u faustýnek v klášteře a já tam měl táborovou hru, kdy jsem hrál bezvěrce Kvida a měl jsem v dětech provokovat, proč a v co věří, a ony měly odpovídat. A jeden večer na mě padla hrozná lítost a pod sv. Františkem jsem probrečel celou noc. Skrze to jsem uvěřil a byl jsem omilostněn. - Tak to byl asi opravdu silný zážitek. Nechtěl by sis třeba ministrování někdy zkusit? Asi bych se bál. Já mám třeba i trochu strach číst čtení v kostele, protože ode mě lidé něco očekávají. Na jevišti to je zcela jiné, tam mi to problém nedělá. - Já si Tě pamatuju z Celostátního setkání mládeže v Táboře-Klokotech (2007), které jsi svojí moderací okořenil. Jak jsi se k tomu dostal a jaké to bylo? Do toho jsem se dostal přes P. Vláďu, který nás ten samý rok oddával s Terezkou – my jsme to uváděli spolu. Byla to asi taková jakoby protislužba Vláďovi, ale rozhodně je to velká zkušenost, protože jsem nikdy před tím nemoderoval. - Jak jsem již zmínil, i já jsem se stal Tvým fanouškem. Samozřejmě, že kvůli Tvému hereckému umu, ale také kvůli Tvé osobě celkově. Mladí kluci si často mezi známými lidmi vybírají své vzory, ale ne každý tím vzorem opravdu dokáže být. Jak toto třeba vnímáš Ty? Nejen popularitu, ale jestli myslíš, že máš co dát těm mladším, třeba našim čtenářům. Já myslím, že jo. Nejsem zastáncem toho, že bych chtěl lidem víru nutit. Ale jestli se někomu líbí, jak hraju – já mám rodinu, jsem křesťan, chodím do kostela a nevidím v tom nic špatného. Tohle vidím jako své poslání v herectví. To je myslím dobré východisko, že lidi můžou vidět, že se dá žít i jinak a lépe. Hodně mě těší, když potkám nějaké své fanoušky, jako třeba na setkání se čtenářkami IN!u a když se pak dozvědí, že jsem věřící: „Ty vole, to je Lexa! A von je křesťan? No to je super!“ A to mě asi potěší nejvíc, to je pro mě největší pochvala. - Jak vypadá Tvůj typický pracovní den? Když máme na pilno, tak ráno po osmé odjezd z Prahy, od 9:30 do půl druhé je zkouška v divadle a pak jedeme zase do Prahy, kde od 15 do 17 hodin točíme Comeback a pak zase zpátky do divadla na představení. - Moje neoblíbenější věta z Bible je „Trochu si odpočiňte“. Respektuješ to? :) Při čem rád odpočíváš? (smích) V poslední době relaxuju s malým, takže když jsem s ním, tak odpočívám. - A co četba? Tvoje oblíbená kniha je Maximální mužství? To zní opravdu zajímavě. O čem to je? Je to kniha amerického kazatele, kde ukazuje vztah muže v rodině, jeho postavení, že si má držet své názory a být rozhodný, a také jeho vztah k Bohu. Přišlo mi to hrozně hezké a dodalo mi to odvahy. - Čím jsi chtěl být jako malý? No nezažil jsem to, že bych chtěl být popelářem, nebo tak, protože od svých 6 let jsem chodil do divadelního studia, takže jsem jako malý čuchnul k divadlu. A když jsem se pak v patnácti rozhodoval co dál, herectví pro mě byla jasná volba ;). Matouši, díky za příjemný rozhovor. Za celou redakci a čtenáře časopisu Tarsicius Ti přeji, ať se Ti daří nejen na „prknech, co znamenají svět“, ale i v životě celkově. |
| Pr/Qr: | 1981/0 |
|
Archivní článek