|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 5/2011 |
| Rubrika: | Cestománie |
| Autor: | Ondřej Havelka |
| Název: | Buddhisté v Ladakhu |
| Článek: | V květnové epizodě cestovatelského seriálu o světových náboženstvích navštívíme buddhisty v severoindickém Ladakhu. Toto buddhistické království leží vysoko v horách Himálaje. Cestou mezi kláštery jsem navštívil velmi vysoko položená místa. Stopem jsem se dostal až do výšky 5300 m n.m. a navštívil jsem unikátní svátek čhamových rituálních tanců… 01 – Ladakhská krajina je skutečně kouzelná. Vyprahlé skalisté velehory protínají úžasná zelená údolí plná vegetace. Průměrná nadmořská výška obydlených území je 3500 m n.m. Nejvyšší vrcholy kolem tohoto místa přesahují 7000 m a osmitisícovka Nanga Parbat je odtud jen několik desítek kilometrů. Krásné buddhistické kláštery jsou většinou postaveny vysoko v horách na těžko dostupných místech, kde se mniši mohou nerušeně věnovat hluboké meditaci. 02 a 12 a 13 – Klášter Lamayuru je největší a také nejstarší v Ladakhu. Jeho historie sahá až do 10. století. Žije tu 50 mnichů, kteří se věnují meditacím, zpívání posvátných manter za doprovodu bubnů, studiu svatých textů, výuce malých mnichů nebo např. tvorbě rituálních obrazců z barevného písku. Ty se po dobu několika týdnů i měsíců složitě připravují, aby byly ve svátek smeteny jedním tahem košťátka na znamení pomíjivosti všeho viditelného kolem nás. 03 – Úžasný buddhistický svátek, který se koná každé léto po dobu tří dnů vyjevuje formou čhamových tanců v barevných maskách důležité dějinné události, které se odehrály na počátku časů mezi božstvy. Mniši několik týdnů připravovali náročný ceremoniál, na který se dostavilo několik uznávaných lámů a duchovních kapacit z dalekého okolí. 04 a 11 – Většina masek nahání hrůzu a není to náhodou. Buddhisté věří, že hned po smrti bude duše člověka vábena jakýmisi démony různých podob. Jednak démony krásnými, mile a přátelsky jednajícími a také démony hrůznými. Právě k těmto strašlivým démonům se má zemřelý vydat. Zlo je totiž převlečeno do krásných podbízivých podob, zatímco dobro se jeví děsivě. Je to zvláštní inverze představ… Mnohokrát jsem dlouze přemýšlel, kam se asi vydám a jsem rád, že v hodinu smrti můžu bez náročných inverzí vykročit vstříc Boží náruči v Kristu a jeho Duchu. 05 a 06 – Prostí lidé vyznávající buddhismus každoročně přicházejí ze širokého okolí, aby roztočili modlitební mlýnky s mantrou „Óm mani padmé húm“ a nechali se pohltit atmosférou slavnosti. Ze zkušenosti mohu říci, že tito lidé z Ladakhu jsou nesmírně přátelští, vlídní, obětaví a přes vlastní chudobu a nouzi neuvěřitelně pohostinní. 07 a 08 – Ladakhu se přezdívá Malý Tibet. Dříve, než jej zabrala Indie, bylo toto území součástí Tibetského království a krajina, kultura i náboženství jsou stejné jako v Tibetu. Ovšem Tibet okupují, devastují a zotročují čínští komunisté, kteří srovnali se zemí drtivou většinu buddhistických klášterů, vyvraždili mnoho mnichů, téměř vymítili tibetskou kulturu a zotročili zbytek původních obyvatel. Skutečný Tibet tedy můžete paradoxně vidět právě tady v Indii a nikoli v Tibetu samotném. Smutná realita ideologie téměř vymazala z etnického bohatství světa jednu fascinující kulturu. 09 – Ve zlatě vyobrazený Gautuma Sidhárta. Právě on v 5. stol. př. n. l. údajně dosáhl po dlouhé meditaci nirvány (vyvanutí, osvobození z koloběhu převtělování) a předal svým učedníkům duchovní cestu v podobě osmidílné meditační poutě. Učení je založené na tzv. čtyřech vznešených pravdách: 1. život je utrpení, 2. utrpení pramení z touhy po životě, 3. odstraněním touhy, chtíče a žízně po životě odstraníme utrpení, 4. toho lze dosáhnou osmidílnou meditační cestou. 10 – Tomuto klášteru se přezdívá Malá Potala. Ta originální Potala stojí v hlavním městě Tibetu Lhase a po dlouhá staletí bývala domovem tibetského duchovního vůdce Dalajlamy. Ten byl nucen před komunisty uprchnout do Indie a nyní žije v exilu v indické Dharamsale spolu s mnoha a mnoha dalšími uprchlíky, kteří měli štěstí a nedostali se do rukou komunistického zla. Budhismus jako náboženský směr dálného východu je i v západní kultuře stále velmi populární, zvláště od šedesátých let minulého století. Avšak je velmi odlišný od křesťanství, i když se nám může zdát blízký např. dlouhými a hlubokými meditacemi. Jako náboženský směr je plně zaměřen na člověka a jeho boj s utrpením, které ale přijímá pasivně. My křesťané věříme, že Stvořitel nás učinil k obrazu svému jako svobodné bytosti, které se nemusí trápit dlouhým putováním několika životů do rozplynutí v tzv. nirváně. Jsme svobodní a za své činy zodpovědní, a proto nás po smrti čeká odměna či trest. Řekněme si tedy s Šimonem Petrem: „Pane Ježíši, ke komu půjdeme, ty máš slova věčného života.“ (srov. Jan 6, 69) |
| Pr/Qr: | 1650/0 |
|
Archivní článek