|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 4/2006 |
| Rubrika: | Duchovní slovo otce biskupa |
| Autor: | Biskup Josef Hrdlička |
| Název: | rekordy v oblasti ducha? |
| Článek: | Milí chlapci ministranti, v době, kdy s předstihem píšu tento článek pro Tarsicia (a tedy pro vás), zrovna probíhá v Turíně olympiáda. Je to pro mnoho lidí napínavá a vzrušující podívaná. Hokejová dramata, ve kterých někdy až do konce není jasné, zda vyhrajeme či prohrajeme, bitvy na běžkách i na sjezdovkách, sprinty rychlobruslařů i ladné čtverné skoky při krasobruslení. A ještě mnoho jiných obdivuhodných výkonů. Kdysi nás při besedě s mladými zaujalo, že sport ukazuje, jak je možné stále posunovat rekordy neboli hranice lidských možností v oblasti tělesné kultury. Ale my víme, že člověk je nejen tělo, ale i duše. Ba dokonce právě duše je to, čím se liší od zvířat. Živočichové, jak víme, dokážou ještě rychleji než člověk běhat, plavat, skákat, jsou často vybaveni daleko větší tělesnou energií než člověk. Ale člověk jediný umí rozumem poznávat, svobodně se rozhodovat, jediný umí poznat svého Tvůrce a hovořit s ním nebo mu naslouchat. Ba co víc, umí milovat, obětovat se, rozdávat radost. – A tu už nejsme daleko od otázky: Existují také nějaké světové rekordy v oblasti ducha? – Je možné posunovat hranice lidských možností a dosahovat skvělých výkonů v oblasti víry, lásky k Bohu a bližním, v sebeovládání, v sebedarování? – Cítíme, že právě tyto „výkony“ by mohly změnit svět. Ale zároveň je nám jasné, že v nich nemůžeme uspořádat žádnou olympiádu, protože všechno toto dobro je cosi skrytého, co pokorně dáváme Bohu, o čem nemluvíme, s čím se nechlubíme, v čem nechceme „porazit“ své soupeře. Ale co říkáte právě vy, ministranti, kteří stojíte tak často v těsné blízkosti Pána Ježíše? Nestojí za to zeptat se sám sebe, zda se snažím posunout aspoň ty hranice svých vlastních osobních možností? O jaké výkony jde? Soustředěnější modlitba, ochotnější služba, radostná, nevynucená poslušnost rodičů, pohotová pomoc slabším, lepší známky ve škole, snaha zpevňovat společenství (i mezi ministranty), posilovat přátelství atd. Určitě byste našli ještě celou řadu dalších „disciplín“, kde je možné zvedat výkony. Ježíš přece říká: “Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec!“ A když mluvíme o olympiádě v Turíně, vzpomeňme ještě na jednoho „rekordmana“, který právě v tomto městě vydal podivuhodné svědectví o Kristově lásce. Byl to svatý kněz Jan Bosko. Ten svou víru v Krista promítal do svého života, takže město Turín a později celý svět se jeho působením začal výrazně měnit k lepšímu. Zaměřil se na kluky z chudších vrstev, asi tak vašeho věku, kterým hrozila bída a tím i zkažení a mravní úpadek. Žil pro ně naplno, miloval je víc než jejich vlastní rodiče, a vytvořil Boží dílo, které nás udivuje dodnes. Pokračují v něm salesiáni, ale vlastně každý, kdo se ho v tom snaží napodobovat. Právě světci ukazují v dějinách církve, kam až je možno posunout hranice lidských možností v lásce k Bohu a bližním, a jsou pro nás výzvou, abychom se nespokojili s nějakým podprůměrem. Vždyť následujeme Ježíše a on nás zve, potřebuje nás a spoléhá na nás. Co lepšího si můžeme přát? – Mnoho pozdravů z Olomouce vám zasílá + Josef Hrdlička |
| Pr/Qr: | 1363/0 |
|
Archivní článek