|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 4/2006 |
| Rubrika: | Klubovní nástěnka |
| Autor: | otec Jiří Kaňa |
| Název: | Polsko |
| Článek: | Polsko je naším severním sousedem. Každý z nás ví, že se tam v roce 1920 narodil jeden výborný muž – Karol Wojtyla. Stal se - v roce 1978 - prvním papežem slovanského původu. Jeho služba znamenala mnoho nejen pro církev, ale pro celý svět. S jeho podporou dokázali Poláci statečně bojovat proti zločinnému komunismu. Dá se říct, že díky nim jsme se pak vlády komunistů dokázali roku 1989 zbavit i u nás. Papež však není jediným známým polským knězem. Z dějin znáte určitě kněze Mikuláše Koperníka, vynikajícího astronoma. A nebo otce Maxmiliána Kolbe, který se dobrovolně nabídl, že podstoupí trest smrti hladem místo svého souseda Františka Gajowniczka, otce rodiny. Tehdy za druhé světové války byli oba vězněni v koncentračním táboře Osvětim (celkem v něm bylo umučeno asi milion a půl nevinných lidí!) Poláci v dějinách mnoho vytrpěli. Hodně síly do života však čerpali a dosud čerpají z víry v Pána Ježíše. Ze 40 milionů obyvatel se jich ke katolické církvi dnes hlásí skoro 95 procent. Křesťanství se v polském národě začalo šířit díky kněžně Doubravce. Byla to Češka, dcera českého knížete Boleslava I., a se stala manželkou prvního polského knížete Měška I. Křesťanství se v dávných dobách nešířilo lehce. Poznal to na vlastní kůži i český biskup Vojtěch. U nás jej nepřijali, a když šel kázat evangelium do končin dnešního Polska, byl tam roku 996 umučen. Část jeho ostatků je uchovávána v městě Hnězdně. Polská řeč je té naší trochu podobná, ale pozor! Kdyby vám řekli, ať skočíte „do sklepa“, běžte „do obchodu“! A když budete mít chuť na chleba, nikdy ho nežádejte „čerstvý“, ale „svěží“, protože jinak dostanete plesnivý a tvrdý krajíc! A teď ještě pár polských specialit. Pokud by se stalo, že se vám na dvoře objeví zubr, nelekejte se. Mohl utéct z velké polské rezervace - „Bělověžského pralesa“, kde zubři dosud divoce žijí. Pokud byste jeli do Polska v zimě, neberte si sáňky, protože země je převážně rovinatá. Jen u naší a slovenské hranice byste si užili hor. V Polsku se neplatí zlatem, ale zlotým. Ministrantů je tam velmi mnoho. Jejich specialitou je, že nenosí „komže“, jen rochety. Mají svůj časopis (jako my máme Tarsicia) a jmenuje se „KNC“ (Kraluj nám Christe). Tento název je odvozený od ministrantské hymny: „Króluj nam Chryste, zawsze i wszędzie // to nasze rycerskie hasło. // Ono nas zawsze prowadzić będzie // i świecić jak słońce jasno.“ Vlajka: Polská vlajka je složená ze dvou stejných vodorovných pruhů, horní je bílý a dolní červený. Byla přijata 1. srpna 1919 a využívá tradičních slovanských barev, ke kterým se polská historie hlásí už od 13. století. Proto i ve znaku má Polsko bílého orla na červeném podkladě. Tuto říkanku o polské vlajce se polské děti učí ve škole: „Vlajka vlaje, když vítr vane, a na té vlajce je bílá a červená. Červená pro lásku, bílá pro čisté srdce. Naše národní barvy jsou nádherné.“ xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx + Pokud máte trpělivost, zkuste se prokousat desaterem polských ministrantů: 1. Ministrant kocha Boga i dla Jego chwały wzorowo spełnia swoje obowiązki. 2. Ministrant służy Chrystusowi w ludziach. 3. Ministrant zwalcza swoje wady i pracuje nad swoim charakterem. 4. Ministrant rozwija w sobie życie Boże. 5. Ministrant poznaje liturgię i żyje nią. 6. Ministrant wznosi wszędzie prawdziwą radość. 7. Ministrant przeżywa Boga w przyrodzie. 8. Ministrant zdobywa kolegów w pracy i zabawie dla Chrystusa. 9. Ministrant jest pilny i sumienny w nauce i pracy zawodowej. 10. Ministrant modli się za Ojczyznę i służy jej rzetelną pracą. + Víte, že polská vlajka je velmi podobná vlajkám Indonésie a Monaka, dvěma dalším červenobílým bikolórám s bílou navrchu? A že se liší jen velikostí? |
| Pr/Qr: | 1404/0 |
|
Archivní článek