|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 2/2015 |
| Rubrika: | Brzy budem profíci |
| Autor: | Zdeněk Drštka |
| Název: | Není sbírka jako sbírka |
| Článek: | Možná se vám, vážení pánové, zdá, že jsem něco přeskočil; a nebylo toho málo. Jak to, že najednou píši o sbírce, když jsme posledně zůstali teprve u chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu? To jsme přeskočili celou bohoslužbu slova a vrhli se na nejpopulárnější liturgický úkon, totiž vybírání peněz? Nebojte se, nechci vás ošidit o žádnou část mše svaté. Chci vám jen ukázat, že určité „sbírání“ má své místo i na počátku bohoslužby, totiž ve vstupních obřadech. Ty totiž uzavírá vstupní modlitba, které se taky latinsky říká kolekta – což bychom mohli jako „sbírka“ klidně přeložit. Pročpak? To si povíme za chvíli. Tato modlitba je ve své podstatě modlitbou všech přítomných, celého shromážděného Božího lidu. Možná se vám to zná divné, vždyť ji přednáší jen jeden člověk, totiž hlavní celebrant. Ale když se na ni podíváme podrobněji, už nám to bude zřejmější. Čtyřdílná modlitba? Ano, vstupní modlitbu bychom si mohli rozdělit na čtyři části: je to 1. výzva k modlitbě, 2. chvíle ticha, 3. vlastní slova modlitby a 4. odpověď lidu, totiž Amen. Pojďme se tedy na jednotlivé pasáže podívat pod drobnohledem. Výzvu k modlitbě najdeme u hlavních, takzvaných předsednických modliteb. Jsou to naše modlitba vstupní, poté modlitba nad dary a modlitba po přijímání. A tato výzva není jen tak nějaký obyčejný pokyn ke ztišení nebo výstraha – pozor, něco se děje, přestaňte myslet na kdeco a soustřeďte se konečně trochu. Tato výzva zní „modleme se“ – nikoli „pozor, kněz se modlí“ nebo „ticho, jdu se modlit“. Nikoli – je to výzva v množném čísle, výzva pro všechny přítomné. Tato modlitba se může realizovat v následující pasáži, tedy ve chvíli ticha. Ta není jenom oním trapným mezičasem, v němž se ministrant probudí a začne se shánět po misálu. Ostatně ministrant, který za něco stojí, už v tuto chvíli dávno drží v rukou misál připravený. Tato chvíle ticha není z nedostatku jiné činnosti, nýbrž má svůj vlastní význam. Jak říkají liturgické knihy, v tomto tichu všichni spolu s knězem na chvilku setrvají v mlčení, aby si uvědomili, že stojí před tváří Boží, a v duchu si připravili své prosby. Je to požehnaný čas, v němž lidé, kteří odpověděli na výzvu Pána a shromáždili se, nechávají stoupat svou modlitbu k Bohu s netušenou rozmanitostí, v jednotě, kterou nikdo nenarušuje, díky dechu Ducha Svatého. Možná jste přišli na mši s určitým úmyslem. Možná vám někdo cestou do kostela kladl na srdce, abyste se za něj nebo za určitý problém modlili. A možná vám něco obzvlášť leží na srdci a nejste schopni na to přestat myslet, i když se chcete soustředit na slavení eucharistie. Tato chvíle ticha je právě příležitostí, kdy v duchu (a v Duchu) můžete všechny své prosby, díky, trápení, potřeby a vůbec to, na čem vám záleží, Bohu svěřit. V oné následující modlitbě osloví kněz Boha Otce; v některých málo případech se obrací ke Kristu, ale orientace modlitby k Otci je nejčastější. Je to logické – my, Boží lid, jsme tělem Kristovým, shromážděným a sjednoceným v Duchu. Proto zde vlastně stojíme na místě Kristově, a jako on volal k Otci, voláme my jeho jménem a skrze něho. A proč tedy sbírka? V této modlitbě kněz jakoby shromáždí, „sesbírá“ všechny naše úmysly, všechno to, s čím na mši přicházíme, co do ní vkládáme a co Bohu svěřujeme. Právě proto se jí říká kolekta – „sběrná“ modlitba. A můžete si povšimnout, že tato modlitba je formulována vždy v množném čísle – my tě, Bože, vzýváme, my tě oslavujeme, my tě prosíme. Vyslovuje to sice jen jeden z nás, ale všichni za tím stojíme. A to je také důvod, proč tuto modlitbu konáme vestoje – projevujeme tím svou činnou účast. Kolektu tedy pronáší kněz jménem nás všech. My všichni ji pak uzavíráme, když se připojujeme k prosbám; zvoláním Amen přijímáme tuto modlitbu za svou a jakoby ji potvrzujeme svým podpisem. Projevujeme tak víru ve věrnost Boha, jenž jistě vyplní to, co od něho církev s důvěrou žádá. |
| Pr/Qr: | 1450/0 |
|
Archivní článek