TOPlist
prosincové číslo



Jsi 753816. návštěvník.
Tento den 121.

Další číslo
Prázdninové číslo už vy‘lo!

Král kvízů
Už je po uzávěrce 162. kola (červenec - srpen)

Naše ikona

Svátek
Dnes má svátek
Bořek.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.

Doporučujeme
www.in.cz

www.signaly.cz


Archivní článek

Tarsicius:5/2015
Rubrika:Moderní světec
Autor:Štěpán Smolen
Název:Nevěřící Petr
Článek:Cesta pátera Petra z Prahy až k dalekému jihu, která zasáhla do dějin církve, se odehrála roku 1263. Všechno však začalo už o třicet let dřív. Tehdy pětiletému Péťovi vysvětlili, co to kněz dělá, když vztahuje ruce nad patenu. Malý ministrant toho dne zíral na hostii a hned věděl, že nechce nic, než jednou právě tak držet Pána v rukou.

Roky plynuly a z Péti se stal otec Petr. Denně sloužil mši svatou, mnohé pokřtil, mnohé pohřbil, a když ho volali, nikdy neváhal vstát a spěchat za nemocným ulicemi Prahy, která tehdy vůbec nebyla stověžatá. I po letech si v sobě dál nosil úžas pětiletého kluka, nad Tajemstvím, jehož se smí dotýkat.
Jenže jednoho dne, sám nevěděl jak, se do jeho srdce vkradla myšlenka – a ta nepřestala růst, dokud mu neobrostla srdce a nevysála z něj všechnu radost. Říkala: „Blázne, to, na co saháš, je jen kus chleba, a to, co piješ, není nic než pár kapek kyselého vína.“ Pár měsíců vydržel Petr žít s tou strašnou pochybností. Vše dělal jako dřív, dál byl u potřebných a každou modlitbu se modlil přesně. Ale oheň, který v něm dosud žhnul, postupně uhasínal, až zbylo jen pár uhlíků.
Kněz věděl, že tak nelze dál. Požádal biskupa o požehnání a vydal se na pouť. Snad v něm Pán ve městě Římě, u hrobu apoštolů zas rozdmýchá víru. Byl právě červen, když Petr opustil páchnoucí město a vykročil do kraje za hradbami, kde dívky s vykasanými rukávy hrabaly první seno. Smály se ony, smálo se slunce, jen Petr se mračil – viděl se s kosou v ruce, se ženou doma a houfem děcek kolem: „Jak jsem se mohl mít,“ pomyslel si. „Jenže já dal život falešnému snu…“
V červenci cestou přes Alpy žasnul nad strmou krásou kolem, ale pochybnost hlodala dál. Když se v srpnu pár kroků za Pádskou nížinou napojil na starou francouzskou stezku, míjel houstnoucí skupinky poutníků. Slýchal francouzštinu i angličtinu, ale s nikým se do řeči nedal. Pilně se věnoval vlastní chmuře. Počátkem září se s nohama plnýma puchýřů a s uvadlým zbytečkem víry v duši dovlekl až do Bolseny. Do Říma zbývalo jen pár dní a útěcha zatím žádná. Spíš ze setrvačnosti požádal kněze v kostele sv. Kristýny o povolení sloužit mši svatou nad hrobem mučednice. „Svatá Kristýna,“ pomyslel si, když stál u oltáře, „se raději vzdala života než víry, a to jí bylo jen jedenáct let. A já jsem zatím samé asi a možná.“ Jako už tolikrát nepozorně vyslovil: „Toto je moje tělo…“ Náhle strnul hrůzou. Tenoučká hostie, již držel v prstech krvácela. Krev zalila knězi ruce a kapala i na oltář. Co teď? Petr zalapal po dechu, chvíli bezradně civěl, pak zabalil hostii do korporálu a vydal se do Orvieta.
V Orvietu, městě asi 20 km vzdáleném, tehdy sídlil papež Urban IV. Ten vyslechl udýchaného pátera a nechal celou věc prověřit. Když biskup poslaný do Bolseny potvrdil, že nejde o žádnou fámu, vykročil sám svatý otec k místu, kde se vše stalo, provázen jásajícími zástupy. Kam v tom reji zmizel Petr, tehdy nikoho nenapadlo se ptát. Tiše se vytratil a pokračoval k Římu. Sám se divil, proč je dál smutný, když druzí se radují. Nezůstala v něm ani stopa pochybnosti. Proč je mu tedy pořád tak těžko?
Došel do věčného města, navštívil hroby apoštolů Petra a Pavla, ale před oči se mu více vkrádala postava apoštola Tomáše. A tehdy – klečel zrovna v široké lodi chrámu Panny Marie Sněžné – teprve pochopil, co to s ním je. Cítí stud a vinu, že v duchu jako pohané žebral o zázrak, že jako Tomáš musel nejprve Pánu vkládat prsty do ran, aby uvěřil. „Blahoslavení, kteří neviděli a přece uvěřili,“ pomyslel si. „Blahoslavená jsi ty, Paní, která jsi pod křížem viděla umírat Syna a ani v tu nejpotupnější hodinu jsi neztratila víru.“ Petr se, poprvé v životě rozplakal.
Když přišel zpět do Čech, vrátil se do služby a během let si vysloužil přezdívku „Petr Klidný“. Lidé se rádi modlili, když on stál u oltáře, a často si mezi sebou šeptávali: „Co to v něm je? Nikam se nežene a jaký je soustředěný. Jako by na světě nebylo nic většího než mše svatá.“
Pr/Qr:502/0

Zbývá do:

Aktualizace

Za poslední 2 měsíce nejsou žádné
aktualizace stránek.


Anketa 18.09.2014
Časopis plný fotopříběhů a komiksů
Zakoupili byste si časopis, který bychom vydali a byli by tam některé naše fotopříběhy a komiksy, které jsme v minulosti vydali?
Určitě ano
[hlasů: 240]
Určitě ne
[hlasů: 20]
Nevím
[hlasů: 41]
Záleželo by na ceně
[hlasů: 52]

Anketa 21.02.2012
Ahoj návštěvníku těchto stránek. Jsi:
Ministrant do 10 let
[hlasů: 104]
Ministrant do 15 let
[hlasů: 268]
Ministrant do 20 let
[hlasů: 188]
Ministrant starší 20 let
[hlasů: 157]
Bývalý ministrant.
[hlasů: 100]
Nikdy jsem neministroval.
[hlasů: 73]
Jsem dívka.
[hlasů: 195]
Jsem nevěřící člověk.
[hlasů: 67]

Kniha hostů
Jan Lukeš - redakce
nám nechal vzkaz
jako poslední ze dne 27.8.2014, 20:22
Děkujeme za-
důvěru.-
Čísla jsme-
rádi-
poslali./> /> Požehnané-
dny!
/> Za redakci-
Jan Lukeš,-
redaktor


Starší novinky
20.12.2019, 11:16
Redakce Tarsicia přeje všem ministrantům a jejich rodinám požehnané prožití Vánoc a co nejméně nemocí způsobených nastydnutím ve studených kostelech:)
27.6.2018, 11:35
V prázdninovém čísle Tarsicia máme pro každého čtenáře dárek. Na poslední stránce si můžete vystřihnout slevový poukaz do Království železnic a dalších zajímavých atrakcí v Praze.

Kalendář
Získejte Firefox!
Uložit stránku jako domovskou                   Dotazy týkající se TARSICIA pište na redakce@tarsicius.cz                   © 2005 Tarsicius - občanské sdružení