TOPlist
říjnové číslo



Jsi 669438. návštěvník.
Tento den 79.

Další číslo
13. číslo
Tarsicia vyjde
přibližně za
20 dnů !!!

Král kvízů
Uzávěrka
155.kola (prosinec)
je 1.1.2019

Naše ikona

Svátek
Dnes má svátek
Lýdie.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.

Doporučujeme
www.in.cz

www.signaly.cz


Archivní článek

Tarsicius:4/2016
Rubrika:Téma
Autor:Redakce
Název:Rodina je pro nás to nejdůležitější
Článek:Urna je protiteroristická jednotka, která je od svého založení v roce 1981 určena k řešení nejzávažnějších forem trestné činnosti, terorismu, únosů osob, únosů dopravních prostředků. V současné době je nejčastější pracovní náplní zatýkání (zadržování) zvlášť nebezpečných zločinců.

Útvar rychlého nasazení – URNA je naší nejelitnější policejní jednotkou. Zajímalo by tě, jak jsou cvičeni a jak zasahují její členové při zatýkání nebezpečných zločinců? Nejen o tom jsme si povídali s šéfinstruktorem URNY, ale i trvalým jáhnem majorem Jiřím Laňkou.

V čem spočívá Vaše práce instruktora?

Oddělení instruktorů zajišťuje přímý výcvik členů URNA, vyhledání cvičných objektů a přípravu cvičných situací, ve kterých jsou často využíváni školení figuranti. Je třeba cvičit i vyvíjet techniky, jak dobýt unesený vlak, autobus nebo letadlo, osvobodit zadržené rukojmí v budově atp. To vše vyžaduje sofistikovaný přístup všech účastníků, kteří se musí umět dostat do objektu, pohybovat se koordinovaně, aby nevznikl zmatek, musí umět perfektně střílet, ale i dokázat zneškodnit útočníka beze zbraně. Mezi jejich dovednosti patří i rychlé a bezpečné řízení vozidel nebo třeba seskok padákem.

Jaký je obvyklý postup práce URNY?

Například takový, že detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nebo z Národní protidrogové centrály vypátrají zločince, který páchá závažnou trestnou činnost, např. připravuje vraždu, je hledaný mezinárodně pro nájemné vraždy nebo pašuje velké množství drog.

Vyhodnotí, že je nebezpečný a domluví se s velitelem Urny na spolupráci při zatýkání. Tým Urny se musí připravit, zjistit, jakou budou potřebovat výbavu (těžkou výstroj, výzbroj nebo třeba beranidlo, hydrauliku), nebo jestli půjdou jen v civilu, musí dobře vyhodnotit situaci.

Mají členové Urny vždy dost času se připravit?

Může to být plánovaná akce, kde je možné předem obhlédnout místo a třeba i pravidelný pohyb člověka, nebo naopak mohou zasahovat i nečekaně rychle. Vyrazí, zatknou, předají detektivům a zase odjedou. Je to jen jedna z částí celé policejní práce, zatýkání předchází mnoho úkonů od zachycení signálu, přes rozpracování, ztotožnění, pak přichází zadržení a poté následuje dokazování a předání soudu. Jsme jen jedním článkem tohoto řetězce.

Kolik akcí za měsíc míváte?

Je to různé, někdy se nakumulují a probíhá jich víc v jednom dni, ale průměrně jsou to čtyři akce do měsíce.

Jak se člověk stane členem Urny?

Těžko :o). K našemu útvaru přijímáme zájemce na základě výběrového přijímacího řízení, které se neustále vyvíjí. Výběrové řízení probíhá ve spolupráci s veliteli, instruktory, součástí týmu je i psycholog. V poslední době je tristní sledovat, jak fyzická zdatnost účastníků klesá. Někteří se nestydí přihlásit víckrát za sebou, i když se od poslední zkoušky v ničem nezlepšili, neudělají ani 10 kliků za minutu, přitom průběh testů je dopředu znám a je možné na ně natrénovat.

Rámeček - Základní podmínky přijetí:

min 5 let ve služebním poměru u policie, základní prověrka, lékařské vyšetření, základní fyzické testy – kliky, shyby, sprint, 5 km běh, 400 m plavání, šplh a další psychotesty. Teď bude jistě následovat otázka: „No, a kolik kliků a shybů…?“ Na to je jednoduchá odpověď: „Co nejvíc! Ukaž, co v tobě je!“ Proto se počty a časy snažíme držet v tajnosti.

Po splnění základních testů následuje tzv. pekelný týden, co si pod tím představit?

Pekelný týden probíhá na naší výcvikové základně. Uchazeč za 7 dní nachodí přibližně 400 km, málo spí a přitom koná různé přesně nastavené úkoly, u kterých je přítomen lékař a psycholog, kteří sledují jeho výkon a testují ho různými psychotesty. V noci instruktoři uchazeče budí po půlhodinách, zadávají jim individuální i kolektivní úkoly, na závěr jim pak dávají nebo nedávají doporučující stanovisko.
Může to znít krutě, ale lepší je splést se a nevzít dobrého člověka, než se splést a vzít špatného. Je lepší udělat chybu vůči jednotlivci než vůči týmu. Tým musí být skvělý, aby na každého bylo spolehnutí, proto je výběr velmi pečlivý.

Jak se vyrovnávají s nutností někoho v sebeobraně zastřelit? Stává se taková situace?

Taková situace se stává minimálně, dokonce je i málo zraněných pachatelů. Naši lidé pracují s momentem překvapení, rychlostí, podezřelého zadržíme tak, že nemá šanci ani čas se bránit, i když by chtěl. My ho živého a zdravého, možná trochu pomuchlaného, předáváme orgánům činným v trestním řízení. Nebezpečného člověka lze zadržet i za provozu, aniž by si toho kdokoli všiml, na ulici, v autě. Záleží na posouzení situace, od velmi nenápadné práce až po tu s velkým humbukem a odpoutávacími manévry, jako třeba přelety stíhaček nad unesenými autobusy, vlaky.


Proč jsou hlasité projevy součástí zatýkání? Mají podezřelého zastrašit?
Hlasité povely se používají proto, aby bylo jasné, že vstupuje policie, a aby jejich pokyny byly dobře slyšet. Prvním pokynem je vždy: Policie! Nehýbejte se! Je to důležité, i pro případ, že je přítomna další osoba kromě zatýkaného. Všichni mají povinnost uposlechnout výzvy policie, měli by zůstat stát a nic se jim nestane, nikdo jim nezkřiví ani vlásek na hlavě. Cílem zásahu není ani ponížit zatýkaného. Vždycky zdůrazňuji, aby zasahující policisté zadrženému vykali, chovat se k němu slušně a s úctou, kterou si zaslouží každý člověk, protože je to profesionální a slušné.

Cvičíte své svěřence i na to, aby uměli nepřítele přímo zabít?
Jsou cvičeni i na to, aby dokázali efektivně zlikvidovat člověka, ale rozhodně to není naším úkolem. Přesto musí být připraveni zabít a také musí být připraveni, že někdo efektivně zabije je. Ale naším primárním úkolem je zadržet podezřelého a předat ho vyšetřovatelům, kteří budou zjišťovat, nakolik je vinný. Naši lidé nejsou ani kati, ani vykonavatelé jakési osobní spravedlnosti. Jsme státním orgánem, který má přesně stanoven své úkoly.


Kromě šéfinstruktora jste mezi svými spolupracovníky i v pozici duchovního. Mají policisté svoje kaplany?
Nemáme policejní kaplany jako třeba vojáci, i když v sousedních zemích je to běžné. Existuje křesťanská policejní asociace, která je schválena policejním prezidentem.

Usilujete o zavedení duchovní služby u policie?
Ano, rádi bychom. Nabízíme ji ve formě dobrovolné práce policistů. V naší asociaci je v současné době pět duchovních, kteří jsou zároveň policisty.
Duchovní služba neoficiálně už běží, protože lidé o nás vědí a chodí za námi, když je něco tíží v rodině nebo v práci, jsou mezi nimi i věřící kluci a děvčata. Čas hovořit o Bohu máme hodně na misích, kde i prostředí pouště a blízkost svatých míst vybízí k hovoru.

Čeští policisté také slouží na zahraničních misích?
Čeští policisté slouží v zahraničních mírových misích již mnoho let. Bohužel tuto kapitolu policejní práce moc neznám, takže k ní nemám moc co říci. Mohu jen krátce popsat zahraniční nasazení našeho útvaru. Naše mise jsou ochranného charakteru. Urňáci chrání osobní bezpečnost velvyslanců a pracovníků ambasád v zemích, kde probíhají válečné operace nebo kde je velmi špatná bezpečnostní situace. Od roku 2004 máme nepřetržitě ochranný tým v iráckém Bagdádu, dále působíme nebo jsme působili v Afghánistánu, Pákistánu, Libyi, Nigérii, Libanonu, Sýrii a na dalších místech. Je to velmi nebezpečná práce, v těchto oblastech se naši lidé dostali již do několika konfliktů, ale díky osobním kvalitám, skvělému výcviku a jistě i Boží přízni se vždy vrací v pořádku domů.

Funguje tu i liturgický servis, žehnání policejních praporů, pravidelná bohoslužba za padlé policisty a hasiče. Když se modlíme za policisty, modlíme se zároveň i za oběti dopravních nehod, za drogově závislé. Poskytujeme osobní liturgický servis, křty policistů i jejich dětí, svatby, ale zažil jsem už i pohřeb policisty.

Jak funguje Vaše jáhenská pastorační praxe mimo policejní sbor?

Praxi po svěcení jsem absolvoval ve farnosti sv. Františka z Assisi na Jižním Městě a v komunitním centru Matky Terezy, kde jsem byl také svěcen a tamtéž přidělen a kde jsem prožil velmi hodnotný a krásný čas. Nicméně jsem vnímal, že jsem své jáhenské svěcení přijal jako požehnání ve prospěch práce pro policii, a proto jsem požádal pana kardinála Duku o přeložení k Duchovní správě u kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na pražský Karlov. Tento kostel je v objektu bývalého kláštera, který nyní slouží jako Muzeum Policie ČR, a je v současnosti jakýmsi neoficiálním „policejním“ kostelem. Máme zde povolení sloužit policejní ekumenické bohoslužby „Za bezpečí“, které pořádá Křesťanská policejní asociace, jíž mám tu čest být předsedou.

Jak se Vaše rodina dívá na náročnou práci, kterou vykonáváte?
Manželka je z policejní rodiny, proto ví, co obnáší služby, delší nepřítomnosti i to riziko, že se policista nemusí vrátit v pořádku nebo se nevrátí vůbec. I přesto to pro ni musí být těžké, ale moje žena je neuvěřitelně silný a moudrý člověk, který to zvládá.
I policejní děti to mají velmi těžké, jsou svými otci policisty stále kontrolovány, málo pouštěny ven, protože povědomí policisty o riziku, které se venku nachází, je obrovské, celý den v práci se s ním setkává.

Bez pochopení rodiny by to nešlo, rodina je to nejdůležitější, co policista, ale i voják nebo hasič má. Zvláště policisté se ve své práci setkávají s negativní stránkou společnosti, častěji, než o pomoci je policejní práce o represi, policisté velice často vidí a zažívají věci, které spíše než reálný život připomínají noční můry. Rodina je často jediný prostor, kde je pozitivní prostředí, kde mohou najít své útočiště a načerpat novou sílu.
V dnešní době je ale rozbitá rodina standardem, je to ta nejhorší hrozba, která nyní prostupuje celou společností. Často se stává, že se voják na misi dozví, že se mu rozpadla rodina. Takový člověk je velmi zranitelný, ohrožuje sám sebe i tým, kterého je součástí. Z válečné zóny se pak vrací do prázdného bytu. Rodina by pro nás měla být prioritou.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěšných akcí bez zranění všech zúčastněných.

Medailonek:
Jméno: jáhen Jiří Ignác Laňka
Policejní hodnost: major
Funkce: vedoucí výcvikového oddělení (šéfinstruktor) Útvaru rychlého nasazení Policie ČR (URNA)
Věk: 50
Rodinný stav: ženatý
Životní heslo: Gladius et crux
Stáhni si pdf článku o Jiřím Laňkovi, který vyšel v Tarsiciovi v květnu 2010
Pr/Qr:180/0

Zbývá do:

Aktualizace

Anketa 18.09.2014
Časopis plný fotopříběhů a komiksů
Zakoupili byste si časopis, který bychom vydali a byli by tam některé naše fotopříběhy a komiksy, které jsme v minulosti vydali?
Určitě ano
[hlasů: 207]
Určitě ne
[hlasů: 16]
Nevím
[hlasů: 34]
Záleželo by na ceně
[hlasů: 39]

Anketa 21.02.2012
Ahoj návštěvníku těchto stránek. Jsi:
Ministrant do 10 let
[hlasů: 93]
Ministrant do 15 let
[hlasů: 241]
Ministrant do 20 let
[hlasů: 166]
Ministrant starší 20 let
[hlasů: 141]
Bývalý ministrant.
[hlasů: 85]
Nikdy jsem neministroval.
[hlasů: 64]
Jsem dívka.
[hlasů: 181]
Jsem nevěřící člověk.
[hlasů: 63]

Kniha hostů
Jan Lukeš - redakce
nám nechal vzkaz
jako poslední ze dne 27.8.2014, 20:22
Děkujeme za-
důvěru.-
Čísla jsme-
rádi-
poslali./> /> Požehnané-
dny!
/> Za redakci-
Jan Lukeš,-
redaktor


Starší novinky
25.10.2017, 13:09
Listopadové číslo je už v tiskárně, můžete se těšit. Dozvíte se spoustu zajímavostí z televize NOE. Pokud vás lákají zvláště drony a jiná moderní technika, budete jistě nadšení.
25.4.2017, 14:33
Možná si říkáš, jak to u nás v redakci Tarsicia vůbec funguje. Kdo vymýšlí všechny články a témata? Můžeš to být i ty, když nám odpovíš na pár otázek na adrese