TOPlist
prosincové číslolednové čísloúnorové číslo


Jsi 1276342. návštěvník.
Tento den 295.
Svátek
Dnes má svátek
Taťána.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.

Doporučujeme
Náhled titulní strany

Archivní článek

Tarsicius:7/2018
Rubrika:Zajímavosti
Autor:Redakce
Název:Království mašinek
Článek:Prosím pozor, na první kolej přijíždí rychlík z Liberce. Vlak postupným zpomalením zastaví na nástupišti. Zvláštní, mačkám tlačítko na otevření dveří, ale nefunguje. Nádraží a všechno kolem vypadá normálně, jen výpravčí je poněkud prkenný. Dívám se pozorněji, co to? Vždyť já jsem v modelové železnici. Tomu říkám dobrodružství, pohodlně se usadím ve vláčku, teď si prohlédnu celé Království železnic pěkně zblízka. Milým průvodcem po tomto pohádkovém království mi bude Rudolf Pospíšil, který o něm ví naprosto vše.


Jak vznikl nápad vybudovat království železnic?
Historie naší pražské expozice je úžasná, protože je to splněný dětský sen. Matěj Horn, který je šéfem této železnice, si v dětství stavěl s tátou kolejiště, ale protože měli doma málo místa, každý večer musely koleje zase do krabice. Matěj si představoval, to mu bylo asi pět let, jak by bylo krásné, mít obrovské kolejiště, které by se nemuselo uklízet. A nejlépe kdyby to bylo kolejiště, které by bylo kopií celého Československa. Původně chtěl mít model v měřítku H0, což ho přešlo hned, když se naučil násobit velká čísla. Na model jen České republiky v měřítku H0 by potřeboval plochu 4,5 ha.

A přesto se sen uskutečnit podařilo, jak velkou plochu koleje zabírají?
Nakonec jsme zvolili měřítko naší železnice 1:87 (H0), protože v něm je nejširší nabídka modelů. Ty se nejvíc vyrábí v Německu, kde vyrábí i české typy vlaků. V tomto měřítku má už model všechny detaily, které by měl mít, ale zároveň má takovou velikost, aby se dala postavit dostatečná plocha kolejiště, na které se bude hodně věcí dít. A tak, po náročném hledání dostatečně velkého prostoru v centru Prahy, bylo Království železnic poprvé otevřeno 1. července 2009. V současnosti má kolejiště rozlohu necelých 600 m?, až bude kompletní, bude zabírat plochu 1008 m?.

To stále ještě nejste hotoví?
Jsme s výstavbou teprve lehce za polovinou. Ono postavit takový kraj republiky není žádná legrace. Musí se naprojektovat, pak začít stavět koleje, když jsou hotové, tahají se kabely pod kolejištěm, a to nejen pro vláčky, ale i pro motorky, které hýbou s některými postavičkami, pro osvětlení ulic, domů a statických autíček. Při tom se dělají kopce, staví domy ze stavebnic a instaluje silnice. Ta se kompletně připraví mimo a pak se v kuse přenese do modelu. Musí už mít v sobě vodící drátky pro autíčka, a to by se v kolejišti připravovalo špatně.
Pak se to vše zapojí a nakonec přichází programátoři, kteří to vše naprogramují.

K čemu potřebujete osvětlení domečků, když stejně není na světle vidět?
Ve dne ne, ale my tu máme každou čtvrthodinu pětiminutovou noc! Světla v sále pomalu zhasínají a postupně se v noci rozsvítí lampy v parcích, na nádraží, okénka v domečkách, jsou nasvíceny dominanty jednotlivých krajů, hrady, zámky, sportovní stadiony. To je hotová romantika.

Všechny stavby domů máte ze stavebnic?
Naprostou většinu ulic ano, ale jsou tu i stavby, které nám dělají modeláři na zakázku – třeba Karlštejn, plzeňské hlavní nádraží nebo jiné dominanty. Taky nyní zkoušíme modelování pomocí 3D tisku, a zdá se, že by nám to mohlo práci hodně ulehčit a výstavbu urychlit.

A jak dlouho trvá, než postavíte jeden kraj?
Jak který, záleží na tom, kolik mimořádností tam je – třeba v tom libereckém navíc máme tramvaje a lanovku na Ještěd. Dá se říci, že průměrně od projektu k finálnímu modelu trvá výstavba necelý rok.

Jsou jednotlivé kraje věrnou kopií těch skutečných?
Ne, protože přece jen Království železnic je zábavným centrem pro rodiny s dětmi, takže se na naší železnici dá nalézt mnoho nepřesností, není to úplně věrná kopie dráhy, kde by vlaky jezdily příslušnou rychlostí podle grafikonu (jízdního řádu). To by byla nuda, kdyby děti musely čekat třeba 10 minut, než pojede další vlak. Zatím máme postaveno 6 ze 14 krajů České republiky. Součástí modelu jsou hlavní technické a historické dominanty kraje, klíčová nádraží, hlavní či jinak zajímavé železniční tratě, silnice, tramvaje a mnoho dalšího, prostě to nejzajímavější, co v kraji je, máme i u nás.

K čemu jsou na boku kolejišť ta zajímavá tlačítka?
To je naše velká atrakce, kterou nazýváme interaktivní tlačítka. Děti je tolik milují. Když svítí zeleně, mohou je zmáčknout a sledovat, co se v jejich okolí začne dít. Např. spustí již zmíněnou lanovku, rozjedou lokomotivy na regionální trati, krmení slepic na dvoře nebo dokonce zvedne upíra z hrobu.
Když tlačítko svítí červeně, mají exponáty technologickou pauzu, aby nebyly přetíženy motorky v nich zabudované, pauza trvá asi 1 min.


Tamhle jeden z vláčků uprostřed kolejiště právě vykolejil, jak takovou nehodu řešíte?
Tak to se bude ministrantům líbit, protože my tady umíme chodit po vodě :). Naše kolejiště je sice umístěno na velmi pevné ocelové konstrukci, ale je tu spoustu křehkých kopců, tunelů i měst. A tak, aby technici věděli, kam mohou bezpečně šlápnout, vyztužili jsme vodní plochy, které tedy slouží jako technické chodníky pro naše provozní techniky. :)

Kdy ještě musí technik vstoupit do kolejiště?
Třeba když autíčkům, které tu také po silnicích jezdí, dojde baterie a jsou někde uprostřed, kam nedosáhne speciální chytací ručička, která se používá na okrajích kolejišť.

Jak je možné, že autíčka vědí, kudy mají jezdit, když nemají koleje?
Autíčka fungují v podstatě jako autodráha. Autíčko má na přední nápravě malý jazýček, na němž je malý, ale velmi silný neodymový magnet. V silnici je schovaný v malé drážce uložený tenký vodivý drátek.

A jak pozná, kdy má zastavit na semaforech nebo přejezdech?
Když na semaforech blikne červená, auto zastaví díky stop-magnetu, který je vložený pod silnicí a speciálnímu bloku na autíčku, kde se díky síle magnetického pole jazýčky rozpojí a přeruší napájení motoru. Když skočí zelená, magnet se vypne, jazýčky se opět sepnou a autíčko může jet. Autíčka, která kupujeme v Německu, ještě vylepšujeme vlastní technologií, aby svítila a blikala a byla ještě chytřejší. Např. když se rozblikají všechny blinkry, znamená to, že autíčku dochází baterka a je třeba ho v kolejišti najít a odnést do nabíječky.

A co vláčky, ty se samy řídit nemohou. Jak to, že vyhýbají a nesrazí se?
Kolejiště je totiž řízené digitálně. To znamená, každá lokomotiva má přidělenou svoji IP adresu a kromě 16V napětí z kolejiště navíc dostává instrukce z řídícího počítače ve velíně, který jí posílá povely, kdy začít brzdit, kdy zastavit a kdy se rozjet.

To znamená, že v každé mašince je vlastně taky malý počítač?
Spíše bych to nazval překladačem. Každá lokomotiva má v sobě malinký integrovaný obvod, kterému se říká digitální dekodér, a ten je schopný interpretovat příkazy, které počítač posílá přes koleje formou packetů internetového protokolu. Na to, jak jsou lokomotivy malé, jsou technicky výborně zpracované. Každá u nás najede 4,5 až 6 km za den, takže se brzy opotřebují. Při domácím použití ale mohou tyto mašinky vydržet i 20 let.

Mluvil jste o velíně, můžete nám ukázat, co se tam děje?
Jasně, jdeme tam. Velín je místem, odkud celé Království řídíme. Máme tu sadu počítačů, každý z počítačů řídí jednu část kolejiště. Z počítače vedou kabely do řídící jednotky, která je pod kolejištěm. Odtud se posílají signály do kolejiště, kde si je „rozeberou“ jednotlivé lokomotivy.
Kolejiště je rozdělené na kolejové úseky a počítač ví, kde se zrovna nachází ta která mašinka, naprogramováno je i plynulé rozjíždění a brždění. Ačkoli by modely uměly vyvinout i vyšší rychlosti, u nás v přepočtu jezdí max. 80 km/h, aby to v krajině vypadalo realisticky a hezky.

Nebojíte se, že vám mašinky napadne nějaký zlý cracker a způsobí totální katastrofu?
Nebojíme, protože počítače nejsou připojeny na internet, takže nejsou ohrožené. Systém je jednoduchý, na digitální řízení používáme program, který se jmenuje TrainController. Je to běžně vyráběná sériová verze, kterou nemáme nijak upravenou, a tak si program může koupit kdokoli. Je úžasný v tom, že je zcela modulární, tzn. že si pomocí základních prvků, kterými jsou jednotlivé stanice, návěstidla, kolejové úseky a výhybky, můžete postavit jakýkoli typ kolejiště.

Jak poznají dvě stejné lokomotivy, co mají dělat?
Jednoduše, programátoři je totiž „nakalibrují“, nastaví jim unikátní IP adresu, propojí vše s počítačem a nadefinují grafikon. To je jízdní řád pro železnici, který nadefinují na celý 24h cyklus, který by v ideálním případě ráno spustili a večer vypnuli. Ale ideální případy, jak víme, nenastávají, protože dochází k drobným potížím, např. se nepřehodí výhybka, vletí do kolejí další vlak a srazí se. Nebo se rozpojí spřáhlo mezi lokomotivou a prvním vagonem, to se někdy stává v kopcích, a protože počítač identifikuje jen lokomotivu, netuší, že vagonky zůstaly pod kopcem. Vůbec nejhorší je, když spadne trolejové vedení, které není funkční, je tam jen na okrasu. Jsou to prostě drátky zavěšené na háčcích a občas se stane, že když technik jde po kolejišti a konstrukce se trošku otřásá, trolej spadne z háčku a zamotá se do vláčku.

Může dojít i ke zkratu?
Ano, to se stává, i když napětí je relativně malé, v kolejištích lze najít malá černá místa, kde právě k tomuto došlo.

Říkal jste, že počítače nejsou připojeny k internetu, ale mezi sebou komunikovat mohou?
Ne, nekomunikují, jsou sice síťově propojené, je to vnitřní síť, oni spolu komunikovat nepotřebují, interakce mezi moduly probíhá v kolejišti ve chvíli, když vlak přejíždí z kraje do kraje. Každý kraj řídí jeden počítač. Rozdělení na kraje je výhodné i pro ty případy, kdy technici musí v některém z krajů zasahovat, aby se nezastavil všechen provoz ve všech krajích.

Takže technici mají docela pohodovou práci, když za ně vlaky řídí počítač.
Do jisté míry ano, protože počítač pak posílá vláčku instrukce, jak se má v kolejišti chovat. Jestli má svítit, jestli má jet dopředu nebo dozadu a jakou rychlostí. Technik na velíně má k dispozici dohledové kamery, kterými sleduje, co se na kolejišti děje. Pokud nastane problém, technik zastaví automatický provoz a pošle si vlak, kam potřebuje, nebo si ho pomocí příkazu z počítače vycouvá z místa srážky někam, kam se může v kolejišti efektivně dostat.

To musí být práce snů, celý den si hrát s vláčky...
Když víte, kolik vláčků a autíček tu je, a kolik problémů může nastat, tak vám bude jasné, že technik se ve službě moc nenasedí, lépe řečeno při každé směně naběhá spoustu kilometrů. Jenže kromě řešení nehod musí technik během svojí služby zvládnout i běžnou údržbu, čištění mašinek, protože na koleje se přece jen práší. Také je nutné kolejiště uklízet, i to má na starosti technik! Když se Království večer zavře, technici tu bývají ještě 2 hodiny, mají vytvořený úklidový plán a každý den musí uklidit cca 25 m2 kolejišť.

Dostanou koště a hadr?
Uklízí se vysavačem s regulací sání, vlhkým hadříkem a upraveným velkým kosmetickým štětcem s dlouhou rukojetí.


Nyní se nacházíme v dílně. Co tady máte zajímavého?
Tahle skříň je noční dobíjecí stanice pro autíčka. Sem je všechny technici večer napojí, aby se jim přes noc dobily baterky a mohly zase celý den vesele jezdit.

A tohle je testovací okruh pro autíčka?
Ano, je to tak. Autíčko je na baterky, jeho součástí je magnet a samo se chytí vedoucího drátku. Naše vylepšená auta jsou už inteligentní autíčka, která do sebe nevrážejí. Autíčko jednoduchým infračidlem pozná, že má něco před sebou, a když identifikuje objekt blízko sebe, tak zpomalí nebo úplně zastaví. My s velkou nadsázkou říkáme, že mají adaptivní tempomat.

Musí to být dřina celý ten model vytvořit a pak se o všechny ty pohybující se hračky starat. Ale za ty rozzářené oči dětí i tatínků stojí ta práce za to, že?

Jasně, to nás nejvíc nabíjí! Ze začátku jsme se báli, že nám se budou chodit jen tatínci se syny. Ale sami jsme se divili, kolik přichází třeba maminek s dvěma holčičkami. Úžasný je ten rozdílný přístup malých dětí, zatímco kluci jsou nadšení prostě z toho, že mašinky i auta jezdí, holčičky kromě toho sledují i to, co dělají lidé. V našem modelu máme dnes už více jak 25 000 figurek, naši modeláři tu vytvářejí nejrůznější situace.

Děkujeme za prohlídku a přejeme mnoho sil do práce ve vašem království.


Rámeček:
Co všechno lze ještě nalézt v království železnic:

Fotokoutek s klíčovaným pozadím:
můžeš se na fotce objevit třeba, jak drtíš rukama věže Křivoklátu nebo patou brzdíš lokomotivu nebo pomáháš popelářům v práci … Obvykle jsou fotky zaslány na zadaný email, ale je možné si fotku i vytisknout na památku.

Na děti tu čeká také spoustu pracovních listů, které se věnují třeba fyzice nebo češtině. Nebylo by fajn, navrhnout ve vaší třídě exkurzi právě sem?


Simulátory:
Nejslavnější tramvaj T3, původně se vyráběla na Smíchově v ČKD, kousek odtud, my jsme koupili jako vyřazenou a zkrátili jsme ji. Každý simulátor obsahuje tablet, kde si můžete vybrat, kterou trať chcete projíždět. U tramvají je na výběr z pražských tramvajových tratí.
Malý řidič má možnost rozsvítit světla, vyhodit blinkry, zavírat a otvírat dveře nebo zvonit. U autobusových simulátorů je na výběr z linek MHD, které jezdí v Praze okolo Anděla.

Motorák řady 810
Pokud máte chuť a čas, můžete se vydat trasou třeba z České Lípy do Lovosic a vyzkoušet si, jaké to je být strojvůdcem, na výběr jsou železniční tratě zatím ze 4 krajů ČR.
Tady jsme zrušili otevírání a zavírání dveří ovládané dětmi, protože jsou poměrně těžké, báli jsme se úrazu. Konkrétně tato lokomotiva jezdila v západních Čechách. Máme o ní všechny údaje, dokonce i víme, že bourala. 9. května 1989 spadl na trať strom a ona do něj narazila.

Ve spolupráci z EKO-KOMem, v programu o třídění a recyklací odpadu, tu máme nainstalovanou i popelnici, do které můžou děti vlézt a vylezou čisté! Kromě toho tu najdete i hernu Tondy-Obala, můžete tu strávit celý den, ale i během dne odejít a poté se vrátit. smazat?


Model Prahy – samostatná část, kde ohromí urbanistický model města z roku 2000 a nebo Šípův papírový model Prahy, který je ručně malovaný a autor na něm pracoval 12 let!


Zajímavosti:
autíčko najede za den cca 5–6 km
vlak najede denně 4–6 km
v celém království jezdí v každý okamžik nejméně 74 vlaků, cca 45 autíček, 5 tramvají, jedna lanovka a dokonce i vlak metra
- v Království železnic je možné strávit celý den. Také je možné se domluvit s obsluhou, odejít se ven naobědvat a pak se zase vrátit zpět.




Soutěž:


Po přečtení článku je určitě mnoho z vás, kteří byste se chtěli do Království železnic podívat. Když správně zodpovíte otázku, může pět z vás vyhrát rodinnou vstupenku pro dva dospělé a dvě děti. Soutěžní otázka zní: Vypočítej, jakou rozlohu by měla modelová železnice celé České republiky, pokud bychom použili měřítko H0 (to, které je v Království). Svoje odpovědi posílejte na mail redakce@tarsicius.cz do 31. července. Vylosovaní obdrží vstupenky v prvním srpnovém týdnu, nezapomeň připojit adresu.

Pr/Qr:1474/23
Zbývá do:


Kalendář
Kontakt na redakci: redakce@tarsicius.cz, tel: 480 023 407, 775 598 604 © 2005-2024 Tarsicius - zapsaný spolek